Rádio Starý dobrý časy
1. V rádiu zpívá umělkyně z Prahy o životě který nežije,
ležím tu sám, na gauči nahý, nikdo se neptá jak mi je.
V rádiu zpívá diva z bolševických dob,
nohu přes nohu, ruce za hlavou - pozoruju strop,
to vysílá asi Rádio Starý dobrý časy.
2. Poslouchám píseň, co neslyšel jsem,
co nechtěl jsem slyšet nejmíň dvacet let,
počítám si na prstech, co nejde spočítat, bylo mi patnáct nebo pět?
V rádiu hrajou, co píseň to optimistická nálada,
ruce za hlavou, přemýšlím, jestli ta plíseň ze stropu sama opadá,
ta taky pamatuje asi ty Starý dobrý časy.
Míchám si šumák, smažím si sýr,
na stole rozečtený ruský klasik,
venku na zdi ještě vidět heslo миру мир, světu mír
a když mi hrůzou vstávaj vlasy,
jsem rád, že jdou vypnout ty Starý dobrý časy.
3. V rádiu to rozjel kluk, co zpívá nosem, co zpívá nosem,
ležím tu sám na gauči nahý, přemítám sakra kdo jsem a co jsem.
V rádiu hrajou na nostalgickou notu,
nenápadně k sobě přitahuju botu, protože ji po něm hodím asi,
protože ji hodím asi, jestli neskončej ty Starý dobrý časy.
Na vlnách MHD
1. Na břehu ulice, v zátoce kde kotví trolejbus,
se zmačkanou jízdenkou, postává námořník,
píská si písničku, trochu jazz a trochu blues,
rytmus si udává podpatkem o chodník.
2. Na pláži z asfaltu, ve stínu zastávky,
s rukama v kapsách, postává námořník,
píská si podivnou písničku z neznámé nahrávky,
rytmus si udává podpatkem o chodník.
Ref:
V příboji lidí stojí sám, sám
kdoví co vidí, sám, sám,
navzdory orkánům, navzdory větru,
sám, sám, sám tu stojí
ve vytahaným svetru.
3. V přístavišti s vlnolamem z obrubníků,
kde kotvívá městská hromadná doprava,
valí se sem a tam vlny davů,
a jenom jeden námořník sám tu postává.
Hodně hodná paní
1. Jedna hodně hodná paní
poradila mi,
jak odečíst si z daní,
poradila mi,
jak odečíst si z daní
daň za nepravdu a za lhaní.
2. Jedna hodně hodná paní
dlouhým pohledem,
přečetla mi z dlaní,
dlouhým pohledem,
přečetla mi z dlaní
jaká budoucnost mě čeká a co dám za ní.
3. Jedna hodně hodná paní,
zaplať pámbu za ní,
z ničeho nic a bez ptaní,
zaplať čerte za ní,
z ničeho nic a bez ptaní
nabídla mi potykání.
4. Jedna hodně hodná paní
rozpustila vlasy,
ulehla do peří beze stlaní,
rozpustila vlasy,
ulehla do peří beze stlaní
a já, já jsem uleh' na ní
a byla k neutahání
a pak přišlo spaní.
Opilec Bedřich
1. Městem kráčí prapodivná nestvůra,
tahá lidi za rukáv, žadoní o bůra,
městem se plouží prapodivný zjev,
nocí se rozlíhá jeho řev.
Opilec Bedřich, lev salónů páté cenové skupiny,
opilec Bedřich, drobné z talířku posbírá,
opilec Bedřich, hladí něžně hliník výčepu,
opilec Bedřich, klikatou cestou se domů ubírá.
2. Městem kráčí chlápek s dechem od rumu,
tahá lidi za rukáv, chce ňákou korunu,
městem kráčí prapodivný zjev,
zpívá si na cestu, řve jako lev.
Opilec Bedřich, postává v büfé u stolku,
opilec Bedřich, prokládá piva a rumy sekanou,
opilec Bedřich, neví co včera říkali ve zprávách,
opilec Bedřich, chodí pěšky a pro sebe si povídá.
3. Až potkáte Bedřicha opilce,
nebude to Na Parkánu, nebude to Na Spilce,
až potkáte opilýho Bedřicha,
ne že mu dáte pěstí do břicha.
Dejte mu bůra, stejně nevíte co s prachama,
vždyť je vás fůra, a tak korunku ke korunce a to máte fůru korunek,
dejte mu bůra, ať nemusí pít patoky a pomeje,
vždyť je vás fůra tak ať se Bedřich, ať se jednou poměje.
Opilec Bedřich, odolává civilizačním nástrahám,
opilec Bedřich, tahá se za šňůrku od montérek,
opilec Bedřich, občas volá po starých dobrých časech,
opilec Bedřich, lupou na dně pivní láhve pozoruje svět.
Hvězdy
1. V parku holky dělaj hvězdy,
a já zase ostudu,
a pomalu myslím, zato rychle jezdím,
já už tu dlouho nebudu.
2. Ty ze sebe děláš hvězdu,
a já zase pobudu,
hnusně se chovám, zato moc pěkně piju,
já už tu dlouho nebudu.
3. Já nám dělám pořád dluhy,
a ty navzdory osudu,
podvádíš mě a podvádíš i ty druhý,
já už tu dlouho nebudu.
4. Kluci v parku kouří trávu,
hledají lék na nudu,
já s nima nekouřím, mám dost problémů s chlastem,
já už tu dlouho nebudu.
5. Holky maj srandu z první pusy,
a já z prvního rozvodu,
blbě se mi dejchá, trochu se dusím,
já už tu dlouho nebudu.
Mrakodrap v dešti
1. Dámám před divadlem kloužou po dlažbě podpatky,
pánové ve smokingu nad nimi černý deštník drží,
špinavej somrák přebírá odpadky,
somrák z nádraží.
2. Blonďatá kočka s kabelkou trolejbus dobíhá,
po dlažbě ji kloužou podpatky, nestíhá,
špinavej somrák kouká do koše,
přebírá (odpadky).
3. Paní ve stánku přepaluje stokrát přepálený tuk,
v okénku drobnýma chrastí kérovaný hromotluk,
špinavej somrák sahá do koše,
nachází (odpadky).
4. U stánku opilec Bedřich hladově okouní,
asi by si dal párek a zelený lahvový
špinavej somrák kouká do nebe,
na co myslí nepoví (odpadky).
5. Chlapíkovi na zastávce zmokly noviny,
hledá v kapse bůra, jde si pro jiný,
špinavej somrák mluví si pro sebe,
povídá (odpadky).
6. Mladí se houfně radují, už neprší,
prostě počasí je cool, jak říkají, není to nejhorší,
špinavej somrák do nich naráží,
somrák z nádraží.
Bufet Adrie
1. V bufetu Adrie píšou se příběhy života,
pivo jak pomyje, voda s jarem klokotá,
deset deka sekaný, co si dát?
Jedno vodou řezaný, dělá to
patnáct padesát, patnáct padesát.
2. Jeden chlapík tu staví hubou proti velký vodě hráz,
a taky je tu smutnej študák, je jako by po něm přešel mráz,
asi u zkoušky zahodil všechny naděje,
a všechno co měl na tejden tady proleje,
a až půjde spát bude pořád slyšet, patnáct padesát.
3. V bufetu Adrie stojí kluk s žiletkou na krku,
spláchne pivem rohlík a podrbe se v rozkroku,
a tlustá Máňa stěží potlačuje pláč,
a co ten její, co je ten parchant sakra zač,
a Máňa kapesník žmoulá - "To bude dobrý Máňo"
4. V bufetu Adrie blíží se zavírací hodina,
jeden chlapík, ten co se moc nemyje, celej život proklíná,
vona byla kráva a von byl vůl,
neměla ho ráda tak vypadnul,
strašně praštil pěstí až se zatřás celej stůl.
Co šeptá vítr
1. Tak tady ta cesta končí
a nevede dál,
tady už mi nikdo nezastaví
i kdybych tu celou noc stál.
Ref:A vítr šeptá dál
2. Tady jsem poprvý zastavil,
když došel mi dech,
místo abych život oslavil,
skončil jsem s báglem na zádech.
3. A vítr šeptá:
"Kdo ty vlastně seš",
já nevím, ale slušný lidi
mě považujou za pakáž a za verbež.
4. Tak mu povídám,
já na cestu se dal,
protože jsem tam nechtěl žít,
tam bych si asi život vzal.
Dveře do léta
1. Mám v domě dvanáct dveří
a kocoura co věří,
že aspoň jedny, když je otevřu,
tak to budou dveře do léta.
2. Mám v domě dvanáct dveří,
a ten můj kocour u nich leží,
a čeká až mu jedny otevřu
a on vyrazí ven skrz dveře do léta.
3. Mám v domě dvanáct dveří,
a jako ten můj kocour taky věřím,
že jednou jedny v zimě otevřu
a oni to budou dveře do léta.
4. Mám v domě dvanáct dveří,
a jak se vám teď svěřím,
otevřel už jsem všechny,
ale ani jedny nejsou dveře do léta.
Láhev rumu od Ježíška
1. Na vánoce si otevřu láhev rumu
a budu se dívat, jak skořápka plave sama v lavoru.
Na vánoce si otevřu láhev rumu
a místo jabka rozkrojím bramboru.
Na vánoce si otevřu láhev rumu,
protože už nemůžu jít k tobě domů.
2. Místo františka zapálím si startku,
na stromek jsem se vykašlal,
zapálil bych za sebe svíčku,
kdybych věděl kam jsem ji sakra dal.
Na vánoce si otevřu láhev rumu,
protože už nemůžu jít k tobě domů.
3. Nemůžu se už na tvoji tvář dívat,
ten rámeček s fotkou už jsem položil,
je mi tak hrozně, smutno, smutno, smutno,
že bych se v tom chlastu nejradši utopil.
Na vánoce si otevřu láhev rumu,
protože už nemůžu jít k tobě domů.
Plakát
1. Na zdi plakát Mišíka,
v knihovně Kerouaca vedle Kerouaca,
tobě to nic neříká,
že to hraje stará, elektrická kytara.
2. Na zdi plakát Mišíka,
a v knihovně samej Ginsberg, Kesey, Ferlinghetti,
tobě to nic neříká,
ty jsi přišla na svět teprv před pár lety.
3. Na zdi plakát od Prokopa,
a v knihovně samej Hrabal, Bondy a Gellner,
po nás ať přijde potopa,
ať můžem jít za tepla, zaslouženě do pekla.
Co je, co je, to za hnusnou máničku,
To je, to je, Gagagarinův bratr.
4. Na zdi plakát Mišíka,
ke kafi hraje Čajovna,
tobě to nic neříká,
tý se těžko něco, něco vyrovná.
Krise středního věku
1. V parku sedí mladí, dynamičtí lidé,
kouří cigarety a dělají rukama trhavé pohyby,
a já sedím naproti, držím se země a dělám, že je nevidím.
Ref: Už se ani nestydím, že jim to mládí závidím.
2. Ona povídá a on naslouchá,
ona se na něj směje, i on se na ní smál,
a já s koženou tváří lížu zmrzlinu, protože cigára jsem si zakázal.
3. V parku sedí mladí, nezkažení lidé,
mají si co říct a chichotaj se pro sebe,
a já jdu naštvanej z práce, než tohle vidět, radši se koukám do nebe.
Už nemůžu bezhlavě pít rum tuzemský,
už nemůžu si číst knížky pod lavicí,
už nemůžu drze koukat na ženský,
už nemůžu řítit se jak raketa s jadernou hlavicí.
4. V parku sedí ona mladá a on taktéž mlád,
a kradmo se dotýkají svých těl,
a já koukám do nebe a snažím se nemyslet, že bych taky chtěl.
Jeřáby, jeřáby
1. Jeřáby, jeřáby, mávají rameny,
jeřáby, jeřáby, zvedají panely.
Staví domy, vedle nich stromy,
před domy auta, do domů lidi,
do lidí řízky, za řízkem pivo,
přes den je tu prázdno, zato večer je tu živo.
2. Jeřáby, jeřáby, mávají rameny,
jeřáby, jeřáby, zvedají panely.
Staví domy, obchody, hospody,
ve městě, za městem, u lesa, u vody,
do obchodu pro řízky a do hospody pro pivo,
přes den je tu prázdno, zato večer je tu živo.
3. Jeřáby, jeřáby, mávají rameny,
jeřáby, jeřáby, zvedají panely.
V nich sedí lidi tahají za páky,
zvedají panely, věší je na háky,
po práci hospoda, v hospodě pivo,
přes den je tu prázdno, zato večer je tu živo.
Lež
1. Lež a neotvírej oči,
lež, vyprávěj jaký to bylo,
bejt malá holka, co na patě se točí,
lež, a neotvírej oči.
2. Lež a vyprávěj mi svůj sen,
lež a řekni mi jaký bude zítra den,
lež a já ti budu hladit vlasy,
lež, vyprávěj co přečetla jsi.
3. Lež, poslouchej jak do střechy déšť bije,
lež a pak že za tebe okna nikdo neumyje,
lež, vždyť nemá smysl spěchat,
lež, vždyť můžeš všechno ležet nechat.
4. Lež a neotvírej oči,
lež, ať hlava se ti nezatočí,
lež, vždyť ty už musíš vědět,
že dneska můžeš všechno nechat ležet.
Dokud
1. Dokud mám na svý hlavě vlasy,
dokud nám neskončily starý dobrý časy,
dokud nám nezavřeli před nosem krám.
2. Dokud nám zdraví ještě slouží,
dokud nám tělo i duše touží,
dokud nám Romeo nezůstal sám.
3. Dokud nám ještě v práci dávaj prachy,
dokud nám ještě neztuhly šlachy,
dokud nám nezavřeli před nosem krám.
Tak se spolu opijem a budeme tancovat celou noc,
a pojedem někam pryč a nevrátíme se ani do vánoc,
a já ti dám to, cos vždycky chtěla mít,
a budeme mít kupu dětí a přesto klid.
4. Dokud nám se ještě hýbou ruce,
dokud nám ještě bijou srdce,
dokud nám nezavřeli před nosem krám.
Nemá to cenu
1. Nemůžu ti dát, víc než jsem dal,
nemůžu s tím kráválem přestat kdo by tu hrál,
naše sny jsou zbořený, tak nechej dveře zavřený za sebou dál.
2. Já vím neměl jsem to říkat, to jsem si dal,
radši bych to zas zpátky vzal,
venku už je tma, nenech mě tu stát pozvi mě dál.
3. Abych se přiznal, pořád tě mám rád,
a taky že neumím zpívat a zároveň hrát,
tak zkusíme ještě znova, miláčku, už si nebudem lhát.
4. Tohleto jsme zkoušeli snad stokrát,
ty že budeš říkat pravdu, a já nebudu hrát,
dopadlo to jak to dopadlo, drahá, nemá cenu se brát.
Panelák
1. Už zase mě nemáš ráda
někdo nám kope do dveří
a v koupelně je slyšet sousedy jak se hádaj
a za zdí, cinkaj příbory, někdo tam večeří.
Ref: Mezi čtyři zdi a mezi panely,
nechápu, proč zrovna s tebou mě zavřeli.
2. Už mě zase nemáš ráda
a nikdo ti tady nevěří
netopěj a je tu hrozná kláda
umyvadlo ucpal chuchvalec tvých kadeří
3. Už zase se chceš hádat
a výtah vyjel o patro výš
ty už mě nemáš ráda
a bůhvíproč mi to nepovíš.
Kapesní Blues
1. Mám v kapse špačka tužky,
a cigára kus,
harmoniku místo pušky,
mý kapesní blues.
2. Mám v kapse všechno co je třeba,
a cigára kus,
vodu sůl a chleba,
mý kapesní blues.
Ref: Mám v kapse rezavou raketu,
kdyby to šlo,
tak odletěl bych s ní na jinou planetu.
3. Mám v kapse loňskej kalendář,
a cigára kus,
a na fotce tvoji tvář,
mý kapesní blues.
4. Mám v kapse krabičku poslední záchrany,
a cigára kus,
těžká je, táhne mě do strany,
mý kapesní blues
5. Mám v kapse hodinky dvoje,
a cigára kus,
pořád tikaj ty hodinový stroje,
mý kapesní blues.
6. Občas tam strkám obě dlaně,
a cigára kus,
a harmoniku místo zbraně,
mý rezatý kapesní blues.
